O falešném pozitivismu a přílišné motivaci

85/365 Dangerous beauty

85/365 Dangerous beauty

Hezký pátek!

   Taky jste si všimli toho velkého trendu až boomu motivačních sloganů a článků a kurzů, e-booků……a bůhvíčehoještě motivačního?

Říkám si, jestli je to opravdu tak potřebné a hlavně se sama sebe ptám, jestli to funguje. Nechci něco apriori negovat bez toho, aniž bych se nad tím sama zamyslela. A to bych v dnešním článku chtěla udělat.

Myslím, že motivační článek ze života či nějaký citát může člověka příjemně nakopnout, když cítí pochybnosti o svém vlastním snažení, když cítí únavu a potřebuje trochu toho povzbuzení na své cestě ke svým cílům či ke splnění určitých tužeb. Tohle pomáhá i mně, a nemusí to být vyloženě ten silně motivační projev, občas stačí nějaké to moudro, hezká fotka, pěkně a mile napsaný článek, prostě milé lidské slovo často stačí. Myslím, že zde více než kde jinde platí, že méně je více.

Všichni máme v životě chvíle, kdy se prostě nedaří, může to být pouze nepovedený den anebo je třeba vyřešit nějaké větší trable, rozmotat zamotané sítě a samozřejmě v tuto chvíli  oceníme  dobrou radu.  Ale každá  rada, kurz či e-book odborného kouče je drahá. Je to tak, že v dnešní době potřebujeme více motivace a těch koučů, kteří jsou nadupaní pozitivismem a slibují nám, že ty naše trable s nimi rozlouskneme? Myslím, že každý takový motivační pracovník (už jsem jich pár slyšela) má svůj systém, jak sám sebe motivuje a tohle učí ostatní. Jenže, kdy je třeba od motivačních slov přejít k činům a je prostě život tak jednoduchý, abychom ho nacpali do nějakého systému?

O tohle se totiž lidé snaží odjakživa, nacpat složitosti života do jednoduchého algoritmu. Jenže co motivuje a vyhovuje vám nemusí vůbec fungovat na mě. A tak je to se vším. Možná jsem v tomhle extrém, ale já toho motivačního rádce především hledám v sobě – samozřejmě čtu knížky, vzdělávám se, ale největší dřina je práce sám se sebou, kdy hledám a tápu na své cestě, jdu a dělám chyby a taky dělám správné věci, učím se naslouchat svému tělu a důvěřovat své intuici a pocitům, neustále se učím a nabyté zkušenosti dál používám. Vlastně si tím vytvářím osobitý jedinečný systém, který na mě funguje nejlépe, protože je zažitý do hloubi duše. A zjistila jsem, že mnohem lepší než číst spoustu cizích myšlenek byť pozitivních, je ponořit se do těch svých vlastních a udělat si tam pěkný pořádek. A třeba si o tom psát poznámky či deník, aby měl člověk určitou zpětnou vazbu a lépe se mu to zažilo.

Nejsem si totiž vůbec jistá, že přílišná motivace vede k vyřešení opravdových životních záležitostí. Člověk nakonec musí sám vynakládat tu každodenní dřinu, aby se někam ve svém životě posunul a hlavně ty bolestná rozhodnutí za vás nikdo neudělá, maximálně vás to může povzbudit, abyste je udělali anebo taky ne.

Něco jiného ovšem je, když opravdu řešíme velké problémy a potřebujeme pomoc, pak bychom se neměli bát o tu pomoc požádat. Ale kde a jak najít toho správného „pomocníka“, kouče, terapeuta? Není to vůbec jednoduché a fakt, že jich je hodně, neznamená, že jsou dobří a kvalitní. Protože stejně jako přílišná motivace může člověka ubít, tak přílišný pozitivismus může být negativní, obzvlášť u člověka, který se považuje za kompetentního radit ostatním.

Mám totiž jeden příklad ze života. Nedávno jsem potkala zajímavého člověka, působil ohromně pozitivně a přátelsky v osobním kontaktu, a několikrát denně jsem na jeho facebookovém profilu viděla různá motivační motta, citáty, odkazy či jeho aktualizovaný status, jak velice je happy. Moc přeji lidem, ať jsou šťastní, ale pokud někoho neznáte dobře, můžete si myslet, že je to člověk opravdu pozitivní od podstaty hledající pravdu v každodenních moudrostech. Člověk duchovní a nikoliv povrchní.

Otázkou ale je, jestli se těmi moudry taky řídí, jestli aplikuje všechny ty krásné motivační věty ve svém životě či je pouze „ukazuje“ ostatním. Netrvalo dlouho a ten člověk se velice nehezky zachoval k mé milované kamarádce – v tu ránu jsem prohlédla jeho dvojí tvář a o to více mě to rozčílilo – celá ta hra na pozitivismus a vhled do duše. Všem ukazoval svou happy tvář, přesto měl velice temnou stránku, které si nejspíš ani sám nevšiml či ji úspěšně potlačoval svým pozitivismem. Místo aby pracoval na svých vlastních stínech, tak chtěl učit jiné z pozice vlastních zkušeností. Ale my všichni se pořád učíme, a ti co učí ostatní, by na to vůbec neměli zapomínat. Neznamená to, že když získali nějaké dovednosti a zkušenosti a baví je předávat je jiným, že skončil jejich osobní vývoj. Tohle je dost ošemetné a může to pak nadělat více škody než užitku.

Tohle bohužel není jediný případ. Takových případů jsem už zažila spoustu, potkáváme je pořád. Samozvané hlasatele víry. Víte, já prostě na přílišný pozitivismus tzv. sluníčkaření nevěřím. Respektive nevěřím lidem, kteří neustále prezentují na veřejnosti, jak jsou pořád dokonale happy a v souladu s božským řádem. Hlavním posuzovatelem by měl být vždycky zdravý rozum nikoliv slepá víra. Pokud jsem šťastná, tak se sice ráda podělím o své štěstí, ale ne úporným stylem, který je až nepřirozený. Štěstí je něco tak křehkého, že v tu chvíli, kdy ho člověk intenzivně cítí ani nemá čas ho sdílet, prostě ho jen cítí a je šťastný a hýčká si tu chvíli. Každý pozitivismus má totiž i svou opačnou stránku – negativismus, a tak je to naprosto v pořádku. Jsme lidé žijící v polaritě a různě mezi těmi póly oscilujeme. Nemůžeme vytrhnout z kontextu jeden pól na úkor toho druhého. Jih nemůže existovat bez severu. Mou hlavní touhou v životě je touha po rovnováze, tak aby oba póly byly obsaženy a já dokázala vyvažovat jak pozitiva tak negativa, která život přináší. Nelze být neustále pozitivní, jak vás k tomu motivují některé osoby, pokud byste tohoto cíle chtěli dosáhnout ve finále budete velice frustrováni.

Přirozeně všichni raději vyhledáváme osoby pozitivní a příjemně naladěné a přátelské než ty, co si věčně stěžují, jsou negativní a takto z nás vysávají energii. Ale je to rovnováha, kterou potřebujeme všichni. Dost často prezentujeme sebe zcela vědomě nějakým způsobem, který nemusí korespondovat s tím, jací jsme doopravdy. Nedělám si o lidech iluze, ale nemám ráda situaci, kdy vidím, že zcela sluníčkový člověk dokáže vyndat kudlu z kapsy a útočit ze zadu – to se neslučuje s pozitivními afirmacemi na jeho profilu.

A není to ten případ, kdy člověk raději dá na instagram krásnou fotku, než aby vypisoval, jak se cítí a že je třeba smutný. O tom to není. Všichni jsme občas smutní, melancholičtí, máme těžké vztahy, jsme unavení, nemocní a jsme rádi, když se můžeme od našich vlastních starostí odreagovat nad hezkou fotkou či příjemným textem. Ale neustálé „lakování“ reality takové to „matení tělem“, to je pro mě nepřirozené a pozitivně na mě nijak nepůsobí.

Myslím, že se za svou lidskost nemusíme nijak stydět, měli bychom se přijmout cele takoví jací jsme. Pokud chceme něco vylepšit je dobře, když si pomůžeme moudrem jiných, ale neměli bychom vystavovat ve výlohách našich profilů pouze jednu stránku naší osobnosti, aby pak naše stínové já vyvedlo někomu něco nehezkého…

Přeji vám hodně pozitivních a šťastných chvil!

eM

 

 

 

 

Rubriky: Různé | Napsat komentář

85/365 AJA ze skleníku

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Tahle květina se nám strašně zalíbila. Jmenuje se totiž AJANIA Pacifica (Asteraceae) a bydlí původně na japonském ostrově Honšú. My ji ale potkaly ve sbírkových sklenících v Olomouci a moje dcera Aja byla nadšená, že nějaká kytka má podobné jméno jako ona :-)

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Doufám, že už brzy konečně zedituju všechny fotky z těhle nádherných sbírek  Olomouckých skleníků…

Rubriky: Foto projekt 365 | Štítky: , , , | Napsat komentář

84/365 Trocha zelené potravy pro oči

…pro nás všechny, kdo zíráme dnes a denně v práci i po práci do blikajících monitorů :-)

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Čerstvá tráva s kapkou rosy anebo v reálu čerstvě vyklubaný oves v květináči, pro naše kočky, aby mohly pást a neožíraly nám doma naše „nejedlé“ květiny :-) ). Zjevně i kočky potřebujou zelené vitamíny, nejen my….

Rubriky: Foto projekt 365 | Štítky: , , | Napsat komentář

83/365 Focus Point

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Někdy se stane, že člověk zaměří oko, ale výsledek je poněkud jiný než čekal – správný odstup od věcí je tím měřítkem. Můžete mít zdravé oči a dokonalou techniku, a přesto je zde místo pro kouzlo nechtěného – a to platí i v životě. Někdy si něco naplánujeme přesně a jasně a ono nás to vede sice tam, kam chceme, ale trošku jinudy než jsme mysleli. Málokdy přesně tušíme, kam nás dovedou naše kroky – můžeme mít strategie a plány a nástroje, ale bez toho vesmírného působení by to byla hrozná nuda pro stroje :-D . A tak se třeba fotografovi stane, že zaměří, ale zaostří jinak a nakonec mu vyjde fotka, která se mu zdá zajímavější než ta původně zamýšlená – a to je příběh téhle fotky.

Rubriky: Foto projekt 365 | Štítky: , , , | Napsat komentář

Follow the White Rabbit – nové plakáty!!!

Zdravím Vás!

Konec letních prázdnin už nám klepe na dveře a taky konec lenošení.  Máme spoustu nápadů a plánů a už ne takovou spoustu času všechny realizovat, ale tentokrát jsme něco opět zrealizovaly.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Přemnožili se nám totiž králíci :-) Naše plakáty z hravé geometrie už určitě znáte, pokud nás déle sledujete  - máme tu bandu vykutálených lišáků, taky páreček fenků a taky smečku kočičí. Tentokrát jsme zaostřili na králíčky – proč? Protože jsou strašně roztomilí! Ale to není hlavní důvod.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Hlavní důvod je, že máme doma Alenku, která dostala jméno po Alence v říši divů a ta ráda následuje bílé králíky do Říše Divů, je totiž budoucí ilustrátor, takže cestu do téhle říše má pěkně vyšlapanou a co by to byla za cesta bez průvodce Bílého Králíka, ne? A víte,  že ta původní Alenka oslavila už 150 let od prvního vydání ( r. 1865)?  A ta moje Alenka letos v létě oslavila 18 let – né že bychom museli hledat důvody ke tvorbě, ale tohle nás prostě nemohlo nechat chladnými chápete :-)

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Ano, autorem všech plakátů je právě moje starší dcera studentka umělecké školy, která si dost rozumí s technikou, kreslí nejen klasickou tužkou, perem atd, ale taky na grafickém tabletu a pokouší Photoshop a spol, z jejich hrátek právě vzešla celá řada našich plakátů.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Plakáty tiskneme zatím ve formátu A4 na inkoustovou tiskárnu, která produkuje moc krásné syté barvy, nicméně je možné si objednat i formát A3.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Myslím, že plakáty potěší nejen děti, ale taky hravé dospělé. Jsou prima doplněk do interiéru nejen dětského pokoje.

Doufáme, že se vám noví hraví mazlíci budou líbit.

Plakáty můžete zakoupit na našem eshopu na fleru anebo mě kontaktovat na emailu mfrohlichova@atlas.cz

http://www.fler.cz/shop/marcelaf?ug=32117

Rubriky: Různé | Napsat komentář

82/365 Makrokočka :-)

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Rubriky: Různé | Napsat komentář

81/365 Forever young

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

Dneska jsem se nějak spontánně zamyslela nad tím, proč vlastně nejraději fotím květiny. Možná jsem měla potřebu se nad tím zamyslet díky tomu,  že poslední týdny a dny a hodiny mi utíkají takovým tryskem až mě to štve. Všechno letí kupředu, člověk nemá čas se zastavit, vydechnout, za pochodu furt něco tráví, nemůžu popadnout dech a naladit se na svůj rytmus…..Do toho únava, organismus tuší podzim v kostech a orchideje uvadají jedna po druhé….

Je to tak. Tím, že fotím křehké květiny, které rychleji či pomaleji uvadají, chci na chvíli zastavit čas  - chci tu krásu uchovat, tak trochu jí zaklít do pixelů, aby mi vydržela navždy – vše živé má omezenou dobu trvanlivosti a člověk má jako jeden z mála touhu žít navždy mladý, dělá pro to všechno možné a mezitím se blíží akorát ke své expiraci. Je to takové absurdní snažení v životě, ale ve fotografii se to tak nejeví. Jsou to malé věčné kousíčky krásy – pokud se teda nezničí paměťová karta nebo harddisk či samotná fotografie vyvolaná chemií :-D . Je to kouzelná iluze. Je to iluze, ale baví mě to.

Třeba tuhle orchidejku Bellu se mi možná nepodaří zachránit. Zdá se, že ji obchodník (nikoliv z deštěm) dal náležitě co proto, a ani pobyt u milujících lidí ji nezachrání. Zkusila jsem pro záchranu vše, co nabízel strejda Google jako rady odborníků, tak uvidíme…přesto se aspoň chvíli u nás měla dobře…a její krása z pixelů přetrvá mnohem dýl…. dlouho, i když ne asi věčnost…Ale co my víme, třeba Apple něco vymyslí :-D DD

Rubriky: Různé | Napsat komentář

Hortenzie a zahrady Pražského hradu

Pokaždé když jsem v Praze, mám chuť pět ódy, a tak je občas zapěju aspoň tady. S Prahou mám totiž dlouhodobý vztah, byla to láska na první pohled, když jsem se do ní ve 20-ti letech přestěhovala a tato láska trvá dál i přes tu dálku, která nás teď dělí. Zase jsem se totiž odstěhovala, vrátila jsem se na Moravu, ale srdce jsem měla plné Prahy a v náručí měsíční dceru, která má jako místo narození v občance napsáno Praha 4. Do Prahy jsem se za ta léta pořád vracela, mám tam své krásné vzpomínky. Osud tomu chtěl, abych si tvořila dál zážitky nové, třeba když mě před pěti lety úspěšně operovali na Královských Vinohradech. Mám tam za ta léta svoje oblíbená místa a pořád objevuju další a další.

Dneska mám pro vás tip třeba i na hezký výlet, jak si užít Pražský hrad trochu z jiné perspektivy, třeba z perspektivy mého makro objektivu. Samozřejmě Prahu obdivuje spousta lidí a turistů, a ti jsou všude ve velkém počtu, obzvlášť teda u Pražského hradu.

Ale v palácových zahradách zejména přes týden, není takový nápor turistů, já tam byla v pondělí a kromě párku hlučných Japonek a sem tam nějakého domorodce, tam nikdo moc nebyl  a já měla úžasný klid na focení. Určitě koukněte na detailnější info třeba zde, jak se do zahrad dostanete.

http://www.praguecityline.cz/prazske-pamatky/palacove-zahrady-pod-prazskym-hradem-planek-zahrad

V Palácových zahradách jsem byla už několikrát, ale letos to bylo po hodně dlouhé době, kdy jsem si řekla, že je třeba tohle kouzelné místo oprášit ve vzpomínkách. Protože zahrady a velkoměsto? Pro mě ideální kombinace.

Pojďte tedy se mnou nejdřív do Valdštejnské zahrady, tam je totiž krásný klimatizovaný chládek, i když přijdete z ulice pokryté rozpálenými kočičími hlavami :-) . A kvetou tam nejkrásnější hortenzie….

Já hortenzie miluju a tak jsem vůbec nebyla kritická a soudná a vybrala jsem prostě všechny fotky, které jsem v zahradě nafotila. Turisti se fotili před hortenziemi, já tam z několika centimetrů zkoumala nejkrásnější barevné kompozice květů :-D

OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 Z Valdštejnské zahrady jsem putovala dál do Kolowratské zahrady a dalších Palácových zahrad a pak se kochala tím úžasným výhledem na milovanou Prahu – skvělý zážitek. Snažila jsem se zase o jiný úhel pohledu na město a kytičky, tak snad se vám fotky budou líbit…..

Chodíte do Pálácových zahrad?

 

Rubriky: Různé | Napsat komentář

80/365 Exotická kráska v detailu

80/365 Exotická kráska v detailu

80/365 Exotická kráska v detailu

Orchideje jsou pro mě nekonečný zdroj inspirace k focení. S novým přírůstkem Bellou, která má jediný kvítek, si pohrávám aspoň v detailu a vymýšlím kompozice. Jakmile i tento kvítek uvadne, tak zkusím stonek v půlce zastřihnout a budu doufat, že třeba ještě „vyhodí“ jednu větévku. :-) Dcera její barvy trefně přirovnala k macešce a tak jí říkám i Maceško, krásná bílá s nádechem fialové a střed s tygřím žíháním…. prostě exotická kráska.

Rubriky: Foto projekt 365 | Štítky: , , , | Napsat komentář

79/365 Vosková kráska

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Po dlouhé době mi zas rozkvetla voskovka (Hoya Carnosa), její těžká a omamná vůně je dobře zapamatovatelná a skoro na každém květu se leskne malá kapička.

Rubriky: Foto projekt 365 | Štítky: , , , , | Napsat komentář